Z rodičovské do pracovního procesu (3/3 a dál...): Zvyšuji úvazek na 20 h týdně. Jak vybrat školku pro ještě ne dvouleté dítě?

Článek je volným pokračováním dvou předchozích článků:

Na rodičovské už bych si mohla (a měla) najít nějakou tu brigádu. Ale jak?

Mother-wife-woman-work ballance: Tvrdé zahájení přivýdělku s 8měsíčním nespavcem


V textu budu často zaměňovat pojmy jesle a školka, protože u téměř dvouletého dítěte se to často prolíná. Jesle, a nebo školka – jak se v tom vyznat? – zde najdete výklad odborný. Já jsem pro svůj článek použila mé vnímání, dle kterého se jesle rovnají „pouhému“ hlídání bez delšího rozvojového programu pro děti, a školka pak instituci, která zaručuje alespoň částečně řízený program během dne.

Nová práce přichází s příležitostí

Na Facebooku na mě vybíhá reklama „Milující-pracující” – a přesně to chci být já, proto jim okamžitě odepisuji (resp. až mi to Ondra dovolí)! Píšou „vhodné pro matky na MD”, tak proč to nezkusit. Prošla jsem výběrovým řízením na náboráře v personální agentuře, dostala pozitivní zpětnou vazbu a pak se dlouho nic nedělo. Až moc dlouho. Nevadí, hledáme dál.

A hle! Po 3 měsících se ozývají s konkrétní nabídkou a já nastupuji na částečný úvazek s požadavkem minimálně 15 odpracovaných hodin týdně. No, už to začíná být vážné. Už nebudu pečovat o Ondru na plný úvazek? Vážně už k tomu začínám i pracovat? A zvládnu to? – Tyhle otázky projedou hlavou většiny maminek. Zkuste si na ně odpovědět jako já: A co se stane, když to nebudu zvládat? Nic. Případně s tou brigádou prostě seknu.

Školka a marodící maratón

V práci by rádi, abych pracovala ideálně 20 h týdně, což s 18měsíčním Ondrou doma nedám, aniž bych porušila svá pravidla. Pustila jsem se tedy do hledání jeslí. Poblíž jsem našla rodinné centrum pro děti od 6 měsíců v krásném rodinném domečku. Ondru do něj hned zapíšu a už po 2 týdnech tam zažívá své poprvé a já vlastně v nové práci také. Tomu se říká parádní kombinace dvou stresových situací.

A tak jsme se do toho vrhli. Ondra plakal jen trochu a v práci to vypadalo, že z mých výkonů snad plakat nebudou. Paráda až do dalšího dne, kdy Ondra zahajuje svůj nekonečný cyklus nemocí. Jasně, říká se, že první půlrok školky děcka promarodí. Ale že to přijde tak rychle, jsem opravdu nečekala.

První „školková” nemoc 3 týdny, během nichž se toho hodně událo...

Plácám nějak dohromady péči o dítě, novou práci a dokončení projektu vedení kurzu personalistiky. Dost krušné, ale naštěstí krátké období.

O centru, kam Ondra začal chodit (nebo spíš kde byl jednou, než onemocněl), jsem měla hned po prvním dni jisté pochybnosti. Možná mimo jiné i proto, že mi u 1,5 roku starého dítěte, které je poprvé bez mámy v neznámém domě s neznámými lidmi, jako první při vyzvedávání řeknou, že zlobí a neposlouchá pohádku s ostatními. Aha? Kdo by to byl čekal, že?

Situaci probírám s jednou z mých studentek, Marií – majitelkou úspěšné soukromé školky. Ta mi předává cenné rady ohledně výběru jeslí/školky. Bohužel rodinné centrum, kam byl Ondra přihlášený, selhalo ve všech kritériích. Už ho tam nikdy nedám a zaměřím se na to dostat ho raději do školky pro děti od 2 let, protože už potřebuje vedle volné hry i nějakou další formu zábavy.

Podle čeho poznám dobrou školku?

Snažila jsem se dát podle rad Marie a mých poznatků dohromady několik kritérií, které by při rozhodování měly pomoci.

  • Intuice! „Jaký pocit máš z té školky, učitelek, vybavení,...” – Svěřím, jen když věřím.

  • Zveřejněný denní režim a program na webových stránkách.

  • Minimálně 1,5 h řízeného programu denně (aby to nebylo jen hlídání v „dětském koutku”).

  • Možnost si školku prohlédnout předem a chvíli tam s prckem bezplatně pobýt a vidět, jak takový školkový den vypadá a co děti dělají.

  • Možnost pokládat otázky a necítit se při tom blbě. Zeptejte se například, jestli škola využívá zážitkové pedagogiky (moderní přístup; škola hrou, resp. zážitkem) anebo postupuje dle rámcového vzdělávacího programu (jak by řekla Marie: „starý zkostnatělý systém).

  • Osobní reference – od vašich kamarádů, známých, jejich kamarádů, jejich známých,... Ale nezapomeňte – vždy se najde někdo nespokojený i v té nejlepší školce (to zdůrazňuji hlavně kvůli internetovým hodnocením), tak nedejte na názor pouze jednoho člověka.

  • Ideálně v blízkém okolí max 5–10 min. autem.

  • Hodinové školkovné musí být nižší než, kolik jsem si schopna za hodinu vydělat (nemohu si dovolit školku dotovat). Dá se sehnat i kolem 80 Kč / hod. u vícehodinové permanentky. Neplatí však pravidlo „vyšší cena = vyšší kvalita”.

  • Strava – nechci, aby náš syn jedl zbytečné nedobroty nezdravoty. Ale nejvyšší priorita to samozřejmě není, to už bych nevybrala nic.

  • Soukromá nebo státní? Podle toho kvalitu nehodnoťte. Mně sice většinou lépe vyšly školky soukromé, rozhodně to ale neplatí vždy.

Marie mi doporučila pár institucí, na ně však můj rozpočet nestačil (většina z nich je zaměřena i na rozvoj cizího jazyka). Hledala jsem tedy sama na netu, až jsem nakonec vybrala. Ondra v únoru nastoupil do soukromé MŠ s akreditací od MŠMT, kde je dnes již rok, a stále jsme spokojeni.

Nevíte, kde s hledáním začít?

Zkuste jeden ze serverů jako jsou:

A teď už jen přeji šťastnou ruku při výběru!

Za Mavimi,

Aneta

aneta@mavimi.cz


PS: Jaké jsou vaše zkušenosti? Dejte mi vědět do mailu anebo do komentářů, ať můžeme článek případně průběžně aktualizovat o další poznatky a udělat ho tak co nejužitečnějším pro maminky, které tento náročný proces výběru teprve čeká.