Z rodičovské do pracovního procesu (2/3): Mother-wife-woman-work ballance: Tvrdé zahájení přivýdělku s 8měsíčním nespavcem

Pokračování článku Na rodičovské už bych si mohla (a měla) najít nějakou tu brigádu. Ale jak?

Po dvou měsících hledání se mi povedlo konečně najít (snad) vhodný přivýdělek. Jako první se rozjel copywriting (práce, jakou jsem nikdy nedělala) překlad článků z mého oboru a úprava textů. Kurz, který jsem měla lektorovat, začínal až později. Jak se mi to všechno povedlo skloubit? Jak radikálně jsem musela zasáhnout po 4 měsících práce na rodičovské?

1. a 2. měsíc 20 h (dá se přežít). Všechny volné chvíle věnuji psaní.

Práci jsem se snažila dělat ve všech volných chvílích když syn spal (přes den či večer) anebo si spokojeně hrál. Není to zrovna velký spavec, takže si to jistě umíte představit. A jak dlouho si vydrží osmi měsíční prcek hrát sám? Ten náš maximálně 15 min. Psala jsem tedy a překládala v těchto krátkých intervalech. Měla jsem štěstí, že na mě zadavatel netlačil a naopak přišlo pochopení pro mé nepříliš rychlé tempo (které bylo způsobeno mimo jiné i tím, že jsem s touto prací neměla žádné zkušenosti).

3. měsíc 56 h (OMG). Ke copywritingu se přidává lektorování kurzu, práce, kterou jsem také nikdy nedělala.

Zhruba po dvou měsících překládání a tvoření se blížil termín začátku mého prvního kurzu. Podklady jsem dostala 2 týdny předem. Což by bylo dostačující, kdyby… Kdybych s nimi byla spokojená. Nezbylo mi tedy, než si všechny prezentace postupně předělat. Oproti psaní článků jsem však měla šibeniční termín. Kurz byl každou sobotu a trval šest hodin. Na připravení jednoho dne prezentace, podkladů, aktivit (a hlavně doučení se některých odborných věcí např. ze Zákoníku práce) jsem vždy měla jeden týden.

4. měsíc 40 h. Všechny volné chvíle věnuji psaní a přípravě na vedení kurzu.

Hned po prvním měsíci musel jít copywriting do pozadí. To prostě nešlo. I přesto, že jsem každou volnou chvíli a většinu večerů po usnutí synka trávila sezením u počítače a tvořením a tvořením, prostě to nešlo. Věděli jste, že na jednu minutu prezentace byste ideálně měli věnovat 30 min přípravy? Nakonec jsem to nějak splácala a byla i více méně spokojená s tím, jak se mi povedlo kurz vést. Holky z kurzu byly spokojené taky, což pro mě bylo tou největší odměnou. Já spokojená, účastníci taky, ale co manžel a syn?

Práce hotová… No jo, ale co rodina a domácnost?

První měsíc nám málem zničil partnerský vztah i domácnost. Manžel každou sobotu hlídal (někdy pomohla i babička). Po uložení synka a snědení něčeho rychlého k večeři jsem téměř vždy usedla k PC. Pracovala jsem venku na procházce, když syn usnul v kočárku. Přes den jsem odpovídala na maily a studovala Zákoník práce. A výsledek? Doma uklizeno jen na oko (pokud vůbec), uvařeno většinou narychlo (anebo manželem) a vychováváno dá se říci „na vlka“ (či směrem „k samostatnosti“?). Chtělo to radikální řez. Prostě změnu a jasně nastavená pravidla. A tak jsem začala přemýšlet a vytvářet. Tentokrát ne pro práci, ale pro domov.


Pravidla, která se mi osvědčila pro udržení (dle mé definice) mother-wife-woman-work ballance (rovnováha v tom býti matkou-partnerkou-ženou-zaměstnancem).

Situace mě dovedla k tomu, že jsem si musela jasně stanovit priority a určit si pravidla, kterých se budu držet, pokud chci mít nejen funkční práci, ale i rodinu a sebe. Tato osvědčená pravidla se snažím uplatňovat i dnes, tedy o rok později, kdy jsou malému dva roky a já pracuji 40-50 h měsíčně. Akorát k době spaní a hlídání přibyla ještě doba ve školce. Ale o tom více v dalším článku.

  1. Pracuji pouze, když syn spí anebo ho někdo hlídá.

  2. Uklízím a vařím, když je syn vzhůru. Neuškodí mu, když bude vědět, že se tohle doma prostě dělá. Nemyslím si, že by dítě mělo žít v ideálním světě, kdy má maminka čas pouze na něj, protože všechny ostatní povinnosti zvládne, když spí. A také si na druhou stranu nemyslím, že by dítě mělo mít zafixovanou maminku jako někoho, kdo upřednostňuje tu podivnou krabičku před svým dítětem.

  3. Vždy jedno dopoledne nebo odpoledne strávím se synem venku, ať už bude spát nebo ne. Nejen on, ale i já přeci potřebuji čerstvý vzduch a hlavně ten pohyb, který mi dá procházka s ním.

  4. Večery trávíme s manželem spolu anebo každý svou sportovní aktivitou. Vzhledem k tomu, jak daleko bydlí naše babičky, nepřipadá společná sportovní aktivita v úvahu.

  5. O víkendu nepracuji! O víkendu se věnuji rodině, přátelům a taky sama sobě.

  6. Alespoň jeden večer (ideálně dva) v týdnu věnuji sama sobě, to samé umožním svému muži.

Tato pravidla fungují mně v mé současné situaci a za podmínek, které panují u nás doma, s rodinou, kterou mám apod. Zvyšují mou efektivitu doma i v práci. Nechci tvrdit, že budou pasovat všem (svět přeci není černobílý). Však máme jen jedno dítě. Další je ale na cestě, a proto, jestli mi budou fungovat i se dvěma prťaty, vám napíšu někdy příště tedy pokud na to zbude čas.

Také pracujete na rodičovské? Napište nám do komentářů své zkušenosti. Jak máte staré děti a kolik hodin měsíčně s nimi zvládáte pracovat? Máte nastavená svoje pravidla?

Za Mavimi,
Aneta