Vaše příběhy: Matka na pohovoru

Toto je příběh jedné z Vás, registrovaných maminek na Mavimi. Chceme znát a sdílet Vaše příběhy. Pokud se s námi chcete o ten svůj podělit nebo chcete-li se dozvědět víc, napište na monika@mavimi.cz


Matka na pohovoru

Ze zoufalství nad svou (ne)zaměstnatelností se třemi malými dětmi jsem odpověděla na jeden inzerát, který jsem v půl jedné ráno, když miminko stále ještě odmítalo spát jinak než v náručí na balónu, našla na jobsech. Přemýšlela jsem zrovna, zda mě po rodičovské zaměstnají jako uklízečku, ale při letmém pohledu na bordel v našem obýváku jsem uklízečku zavrhla.

Napsala jsem tedy motivační dopis (chodila jsem na kurzy “Vracíme se do práce” pro matky) na jednu brigádičku, co jsem tam objevila. Představte si, jak se píše motivační dopis v půl jedné ráno (nemyslete si, že tenhle blog píšu někdy jindy). Představte si, jak kojící matka píše motivační dopis. Kojící matka, která spí o 3 hodiny denně méně, než by potřebovala k přežití (již zhruba pět let). A teď si představte, jak kojící matka tří dětí do čtyř let píše motivační dopis do zaměstnání v půl jedné ráno (Naštěstí jsem měla natrénováno z toho kurzu…).

Dopis byl zhruba tohoto charakteru:

Blablabla…zaujala mě Vaše nabídka… blablaba… MÁM TŘI DĚTI … blablabla CHCI TU PRÁCI ABYCH ÚPLNĚ NEZBLBLA … blablabla … Děkuji za odpověď, já jdu kojit. Pokud Vám nezvedám telefon, je zrovna v jogurtu a nedaří se mi ho vylovit.

Pak jsem na tuhle svou noční akci ve víru radovánek s plenami zapomněla. Takže když mi o pár dní později volalo neznámé číslo, děsně jsem se těšila, že si toho pitomce z banky, co mi furt nabízí půjčku, pěkně vychutnám. Zvedla jsem hovor a už jsem se chystala… Volali mi z té práce.

Tak paní inženýrko…

Kupodivu nezavěsili, když jim do přístroje zaječelo moje prostřední dítě. Několikrát. Zřejmě si mysleli, že jsem někde na nádraží a kolem mě houkají vlaky. Chtěla jsem předstírat, že chovám doma paviány, ale vzpomněla jsem si, že položku ZÁJMY jsem z životopisu vymazala (vymazala jsem i jiné položky). Taky jsem si říkala, že paviáni asi neřvou: „Hovnóóó!“ ani „Mamí, já chci mluvit s babičkou – BABÍ!!!“

Pozvali mě! Jo!

Pozvali mě na pohovor, a to přesto, že jsem jim třikrát zopakovala, že termín ještě potvrdím, podle toho, jak budu mít hlídání. Protože, kdyby jim to nějakou náhodou uniklo, mám tři děti do čtyř let.

Před pohovorem jsem měla zpracovat nějaká data v Excelu, aby viděli, že nejsem zcela vylízaná. Ke zpracování jsem požádala Hausmanna o pomoc. Samozřejmě mi skvěle poradil – ať si přeinstaluju Excel do angličtiny, že pak líp všechno vygooglim. Měl pravdu, samozřejmě!

Na pohovor jsem si chtěla umýt alespoň vlasy, bohužel místo mytí vlasů jsme jeli na Bulovku na ORL s kostičkou Lega v nose. Naštěstí kostička Lega nebobtná ve vlhkém prostředí lidských dutin, a tak se stalo, že nám z toho nosu vypadla ještě cestou.

Takže jsem se mohla s Hausmannem sejít ve smluvenou dobu před svým potenciálním pracovištěm a předat mu k jeho velké radosti všechny rozjívené děti. Utřela jsem si z oblečení bláto, nudle a zbytky křupek, vysypala drobky z vlasů, vyndala si špagety z rukávů a vydala se vstříc novým zítřkům, přesně na čas.

Matka na pohovoru!

Na pohovoru jsem jim místo představení vysvětlila, jaké měli štěstí, že jsem vůbec přijela, a rozvinula teorii o tom, že nudle nejsou dost agresivní na to, aby naleptali Lego. Dívali se na mě divně a pokládali mi záludné otázky. Naštěstí jsem vždy našla odpověď.

Jak odpovídat na otázky na pohovoru? Jako z manuálu…

  • Vy jste byla v zahraničí? – No jó. To už je dávno, teď jak mám ty děti, tak nikam nejezdím…
  • Vy umíte fotit na mikroskopu? – No tak to je jednoduché, to zvládne každý, přece!
  • Proč jste si vybrala tohle téma na diplomovou práci? – Ve Španělsku byl takový bordel, že jsem byla ráda, že na mě něco zbylo…
  • Zdá se, že některé položky ve Vašem životopise chybí, třeba počítačové znalosti nebo zájmy… – Jo, já jsem je umazala, teď už žádné nemám…
  • Budete sem moct pravidelně docházet? – No, tak záleží, co děti… Asi spíš ne, jsou pořád nemocné…
  • Máte hlídání? – Ne, moc ne.
  • Chcete se na něco zeptat? – Dáte mi dovolenou?

V podobném duchu jsem potila odpovědi asi půl hodiny, než se se mnou rozloučili a vyprovodili mě ze dveří. Vystřídala mě učesaná sebevědomá o deset let mladší žena bez zvratků na rameni.

A co prsa?

Cestou z pohovoru jsem si vzpomněla, že jsem si nezkontrolovala, zda mám zastrčená obě prsa pod oděvem; jako zas tak ostentativně jsem svoje mateřství neměla v plánu dávat najevo. Nicméně měla jsem štěstí, nikde nic nekoukalo, nikde nic neteklo… Snad proto mě nakonec vzali! Matky, radujte se, nebojte se jít na pohovory! Zdá se, že mladí a flexibilní muži ochotni pracovat non-stop už došli.

Ve spolupráci s Mavimi,

Martina z Ďáblického háje