Rodinné plánování a logistika

Každý, kdo má alespoň jedno dítě, moc dobře ví, jak důležitou roli hraje v každodenním životě dobré plánování. Začíná to již po porodu, kdy se člověk snaží rozvrhnout si den podle toho, kdy bude novorozenec pravděpodobně spát, kdy bude zřejmě mrzutý (či bez eufemismu: kdy nastává jeho pravidelná denní dávka tříhodinového řevu bez reálné šance ho jakkoli utišit), a kdy se bude chtít nakojit/nakrmit.


Pokud vaše dítko – podobně jako tenkrát můj syn – vyžaduje nejpozději každé dvě kojení (které trvá půl hodiny), je poměrně oříšek stihnout něco v mezidobí. A pochopitelně – když při plánování počítáte třeba s běžnou délkou odpoledního spánku dítěte, rozhodně to bude v praxi úplně jinak. Pokud čekáte, že se vaše ratolest každou chvíli probudí a kvůli tomu se už nepouštíte do žádné důležité činnosti, zrovna bude spát ještě další dvě hodiny. Pokud potřebujete, aby spalo dlouho, vzbudí se po deseti minutách. Další hodinu ho pak znovu uspáváte, aby – když konečně opět usne – zazvonila u dveří pošťačka (která kdykoli jindy, kdy ji celý den vyhlížíte, nepřijde vůbec a jen nechá ve schránce lísteček, že jste nebyli k zastižení) a bylo definitivně po spánku.

Zpočátku mě tato nutnost plánování a zároveň nemožnost se pak nastaveného harmonogramu přesně držet (a často ho muset za chodu úplně překopat) velice stresovala. U druhého dítka už jsem se v tomto ohledu cítila daleko jistěji – jednak už jsem byla schopná lépe odhadovat délku různých činností, jednak jsem je dokázala vykonávat rychleji, efektivněji a poradit si i v improvizovaných podmínkách. A především: smířila jsem se s tím, že ne vše je možné v souvislosti s dětmi nejen s nimi) naplánovat, a někdy se věci prostě nevyvinou úplně optimálně (dítě je právě mrzuté/ospalé/hladové/potřebuje přebalit, ale zrovna není možné jeho potřebu naplnit, proto prostě bude desetiminutovou cestu v autobuse plakat, i když se ho budu snažit všemožně ukonejšit; mrzí mě, že to bude chvíli obtěžovat okolí, stejně jak to, že je dítě nespokojené, ale v daný okamžik se prostě nedá nic jiného udělat, proto není důvod, abych se cítila špatně).

Když dítko povyroste, případně se rodina ještě rozroste o sourozence, přichází time management vyšší úrovně. Obzvlášť od chvíle, kdy děti začnou chodit do školy/školky a navštěvovat různé kroužky, případně přibudou i další nejrůznější aktivity společné, i jednotlivých členů rodiny. Řeší se hlídání dětí, různé nakupování a zařizování a také logistika (pokud bydlíte v místě, kde je nutné se přesunovat na delší vzdálenosti – i například při rozvážení a vyzvedávání dětí do/ze školy a školky, do práce, do obchodu atd., je to ještě náročnější). Zde už ovšem nevystačíme jen s plánováním – s časovým rozvrhem je jednak potřeba seznámit i ostatní členy rodiny (zejména ty, kterých se přímo týká) a jednak jej udržet v paměti až do chvíle, kdy se plánovaná událost má odehrát (opět u všech rodinných příslušníků).

To se někdy stává takřka neproveditelné, mohou vznikat různé zmatky a nepříjemná atmosféra („Víš přesně, kdy se hraje každý zápas Horní-Dolní, ale naše výročí prošvihneš stejně jako loni!“). Aby k tomu nedocházelo a bylo možné co nejsnáze sesynchronizovat – mnohdy velmi nabitý – program všech zúčastněných bez nutnosti neustálého připomínání (a minimalizaci rizika výroků typu „Tys mi ale o tom vůbec neříkal!“ (i když ve skutečnosti říkal nejmíň pětkrát)), je velmi praktické společně sdílet nějaký rozvrh či kalendář plánovaných akcí. Staromilci a fanoušci papírového tvoření si mohou doma vyrobit třeba nástěnku, kam se důležité události zapisují a jsou všem na očích, příznivci moderních technologií si mohou usnadnit život používáním některé z řady dostupných aplikací, v níž společně sdílíte váš harmonogram.

Díky tomu se nemůže stát, že by někdo nebyl dostatečně informován (a nemůže si na to pak ani stěžovat), nebo že byste si omylem naplánovali dvě různé akce na stejný termín. Kromě sdíleného kalendáře můžete využívat i další funkce – například sestavovat nákupní seznamy, sepisovat to-do listy, rozdělovat úkoly mezi jednotlivé členy domácnosti a navzájem sdílet fotky ze společných akcí. U starších dětí, které se už mohou podílet na péči o domácnost, může být možnost si sami (nebo s asistencí dospělého) v aplikaci odškrtávat splněné úkoly poměrně velkou motivací. Ostatně i dospělí mohou být díky zpětné vazbě prostřednictvím aplikace hrdí sami na sebe, když vidí, co všechno během dne či týdne zvládli.

V naší rodině využíváme zejména:

  • všeobecně známé aplikace Google (zejména Kalendář, Fotky a Disk)

  • Cozi Family Organizer

    • používáme především sdílený kalendář, databázi receptů (jejichž suroviny se dají jednoduše přidat přímo do nákupního seznamu), nákupní seznamy a plánovač jídel, která budeme v daném týdnu vařit

  • OurHome

    • velmi se nám osvědčil především seznam úkolů, které mají jednotlivý členové domácnosti plnit; ty, které se pravidelně či nepravidelně opakují, lze automaticky nastavit, aby nebylo potřeba je neustále znovu přidávat na seznam; za jejich splnění obdržíte určitý počet bodů, což působí jako dobrá motivace (po dosažení vámi stanoveného množství bodů je lze proměnit za odměnu dle vašeho rozhodnutí – třeba drobný dárek, návštěvu zábavního parku, večeři v dobré restauraci apod.)

      Za Mavimi,

      Eva