Rodina v pohybu

Aktivní zvídavé dítě, které všechno zajímá, neustále se hýbe a zbožňuje pobyt na čerstvém vzduchu, kde provádí nejrůznější fyzicky náročné činnosti, se za pár let promění v apatického dospělého, jenž většinu dne tráví v sedě – obvykle u počítače, tabletu nebo televize, preferuje pasivní zábavu a snaží se na minimum omezit pohyb a námahu vůbec...

S ohledem na tyto všeobecné tendence dnes asi málokoho překvapí, že obezita a další obtíže a choroby spojené se sedavým způsobem života a nezdravým životním stylem jsou celosvětovým problémem. A tento problém se bohužel zdaleka netýká jen dospělých – podle nedávného průzkumu VZP postihuje v Česku nadváha a obezita skoro třetinu dětí: ve školním věku více než každé čtvrté dítě sedí přes dvě hodiny denně u počítače a každé sedmé sportuje jen při školních hodinách tělocviku.

Co dělat, aby z našich dětí nevyrostli jednou pasivní dospělí, kteří se budou již třeba ve středním věku potýkat se zdravotními problémy a nadváhou? Jak je podpořit v jejich přirozené touze po pohybu a zvídavosti, která bývá vlastní všem nejmenším dětem?


Podporovat přirozenost a netlačit na pilu

Děti se od chvíle, kdy začnou alespoň trochu ovládat vlastní tělo, s chutí a téměř nevyčerpatelnou energií soustavně věnují pohybu a aktivnímu zkoumání okolí. Ideální je proto je v jejich zálibě prostě podporovat (i když nás to někdy stojí nervy). Rozvíjejí tak své pohybové schopnosti, při některých aktivitách – kde se setkává více lidí na jednom místě – taktéž i sociální dovednosti. Učí se poznávat svět, samy sebe a díky vybité energii – jak alespoň my dospělí doufáme – omezí stavy mrzutosti (nenudí se a mají dostatek pestrých aktivit) a večer jsou přiměřeně unavené (nesmějí se ale naopak „přetáhnout“ do přílišného vyčerpání, které je pak ve všech směrech kontraproduktivní), aby snáze usínaly a déle spaly.

Například při pobytu na dětském hřišti se učí samostatnosti, interakcím s druhými (ohleduplnému chování, i třeba jak si poradit v  konfliktní situaci). Některé děti však preferují spíše sólové aktivity – rády jezdí na odrážedle, později kole/skatu/in-line bruslích apod., chodí na procházky a výlety (pochopitelně alespoň do určitého věku pod dohledem dospělého), při nichž zažijí malá dobrodružství u rybníka, v lese, ...

Rodina spolu

Různé sportovní aktivity jsou skvělou příležitostí, jak trávit čas společně s rodinou. Aktivity samozřejmě volíme podle věku, zdravotního stavu a zájmů zúčastněných osob. Členové rodiny se při nich sbližují, užijí si zábavu a zároveň dělají i něco pro své zdraví. Co může být lepšího?

Tím, že děti vnímají, že se pohybovým aktivitám věnují i rodiče, je budou brát jako přirozenou součást života i do budoucna. Lásku k pohybu a dodržování základních zásad zdravého životního stylu si osvojí nejlépe díky příkladům ze svého okolí. Nucení do pojídání zeleniny od někoho, kdo ji sám nepozře, či příkazy typu „Neseď pořád u toho tabletu a běž ven na hřiště,“ od toho, kdo sám celý den v horizontální poloze hypnotizuje displej podobného přístroje, si lze jen těžko brát k srdci.

Kroužky

Hýbat se dá samozřejmě také organizovaně v rámci nejrůznějších kroužků a kurzů. Ty se pořádají už pro ty nejmenší děti a v nejranějším věku je pochopitelně doprovází rodič nebo jiná dospělá osoba a aktivity na kroužku provádějí společně. Dalo by se říci, že – minimálně v tomto počátečním období – jsou tyto kurzy přínosem především pro maminky, které jsou jejich prostřednictvím motivovány vyrazit ze sociální izolace do společnosti, seznámit se a popovídat si s dalšími osobami, které jsou ve stejné situaci a zažívají podobné radosti a strasti jako ony.

Pokud ale nejste typ na podobné hromadné akce, či máte blízkých osob dostatek a nemáte potřebu navazovat další kontakty (či se raději pobavíte s někým, kdo momentální řeší úplně jiná témata než přebalování a krmení), rozhodně si nevyčítejte, že své batole snad ochuzujete a dostatečně nerozvíjíte, když několikrát týdně nenavštěvujete dětské kroužky. Jak už bylo řečeno výše – trávit čas aktivně můžete i jinými způsoby.

Význam kroužků pro děti vzrůstá hlavně ve školním věku – nabízejí dětem smyslupné trávení času, rozvoj dovedností (třeba i těch, kterými jejich rodiče neoplývají a nemohou se jim proto věnovat společně) i kontakty s vrstevníky (o něž v tomto věku již většinou stojí a bývají pro ně zásadní). Ale stejně jako u čehokoli jiného, i zde lze aplikovat zásadu, že všechno se má dělat s mírou. Proto rozhodně neplatí, že čím více bude mít dítě kroužků, tím lépe pro jeho vývoj. Dítě nesmí být přetížené a potřebuje mít dostatek času na školu, kamarády, rodinu i jen samo pro sebe. Možná, že ještě horší, než nevést děti k pohybu, je je od pohybu odradit svými přehnanými nároky.

Ne každý to musí dotáhnout na olympiádu

Také je potřeba odlišit zájmy dítěte od ambic a přání rodičů, kteří někdy mohou mít tendence plnit si prostřednictvím potomků vlastní neuskutečněné sny, či potřebu (byť třeba ne zcela vědomou) tak trochu soupeřit se svým okolím – příbuznými, bývalými spolužáky, sousedy či například kolegy z práce („Kdybyste viděli, jak ten náš Floriánek úžasně bruslí/hraje na housle/šermuje/...“).

Už pouhá představa cvičení z povinnosti, navlečení do ponižujícího cvičebního úboru ve vydýchané tělocvičně a pod velením sadistického instruktora může řadu lidí od pohybu předem odradit. A ne každý má ambice, talent a fyzické dispozice k tomu být vrcholovým sportovcem. Stačí si najít druh pohybu, který vašim dětem bude vyhovovat a bude je bavit (a pro dospělé platí samozřejmě totéž).

Vždyť pohybová aktivita ani nemusí být primárně sportovního rázu. Máte-li například zahradu či nějaká domácí zvířata, která se pohybují venku (třeba psa, kterého berete na vycházky), můžete děti zapojit do společných činností i zde, pochopitelně hravou formou, což většinou děti – alespoň do určitého věku – milují a rády rodičům „pomáhají“... To, pro co se rozhodnete, záleží jen na vás. Nejdůležitější je, aby rodina byla (aspoň čas od času) v pohybu. A ideálně spolu.

Za Mavimi,

Eva