Rodina, nebo kariéra?

V minulosti stály ženy často před velkým dilematem, mají-li se věnovat naplno rodině, nebo zůstat svobodné a zasvětit život kariéře. Tohle rozhodování se později zjednodušilo, když se začalo očekávat, že zvládnou obojí: že budou skvělou matkou a manželkou – budou zábavnou formou rozvíjet své děti ve všech myslitelných směrech, budou mít doma vždy naklizeno a navařeno, přitom budou vždy dokonale upravené, v kondici (hlavně netloustnout a nestárnout!) a dobré náladě a splní svému partnerovi, co mu na očích uvidí. A k tomu budou samozřejmě chodit denně na osm hodin denně do nějakého prestižního zaměstnání, v němž bude neustále stoupat v kariérním žebříčku (ale přeci jen bude pro klid v rodině raději vydělávat alespoň o maličko méně partner).

Z reklam, filmů a sociálních sítí na nás neustále vykukují dokonalé superženy, kterými se marně snažíme být i my (nebo se nám to sice daří, ale s vyvinutím maximálního úsilí, na úkor naplňování vlastních potřeb a na pokraji totálního vysílení). Na ženy jsou kladeny vysoké požadavky, v některých případech vlastně i rozporuplné, takže ať uděláme, co uděláme, někomu se prostě nezavděčíme (Nekojí? Je to neschopná a/nebo bezcitná matka. Kojí? Kojí nějak moc dlouhou, s takhle velkým dítětem už je to přeci nechutné. – Tráví celou mateřskou doma s dítětem? Je líná a ujede jí profesní vlak. Vrací se do práce už ve dvou letech dítěte? Je to sobecká kariéristka, která nemyslí na svou rodinu. Atd.).

Jak se nezbláznit při honbě za plněním požadavků na dokonalou ženu/matku/manželku? Jak si uspořádat vlastní priority a správně se rozhodnout, čemu a v jaké míře věnovat svůj čas a energii? Jak být v pohodě, spokojená se sebou a svým životem a netrpět pocity selhání a méněcennosti?

  1. Snažte se nepodléhat tlaku okolí. Do toho, jak žijete svůj život, není paní Vopičkové z vedlejšího vchodu vůbec nic. Dokonce ani řídit se názory rodinných příslušníků, pokud se s nimi neztotožňujete, rozhodně nemusíte. S některými lze alespoň vést otevřený dialog; kritiku některých jedinců je však nutné pouštět jedním uchem tam a druhým ven, protože bohužel bývají i tací, kterým se prostě nelze zavděčit, byť byste se na hlavu stavěly.
  2. Vzory, s nimiž se porovnáváte, nemusejí být tak dokonalé, jak na první pohled vypadají. O postavách v reklamách, filmech či románech netřeba mluvit. Stejně tak na sociálních sítích, u nichž míváme mylný dojem, že zprostředkovávají skutečné momenty ze života, sledujeme vždy jen část – mnohdy notně zidealizované – reality. Za takovými vzory tedy nemá smysl se za každou cenu honit, protože nejsou skutečné, ani dosažitelné (jako volnou inspiraci či naopak odstrašující příklad je samozřejmě využít můžete)..
  3. Nezvládáte, potřebujete pomoct? Neváhejte si o ni říct. Partner a další rodinní příslušníci nejsou vždy dostatečně empatičtí, a rozhodně nevidí do vašeho nitra, aby poznali, co se ve vás odehrává, jaké máte pocity a potřeby, pokud je s nimi srozumitelnou formou neseznámíte. Prarodiče často ochotně nabízejí pomoc, ale ne vždy sami odhadnou, jaká forma je pro vás nejpřínosnější. Adekvátní zpětná vazba je tedy klíčová.
  4. Připadáte si ve slepé uličce? Pokud selhaly všechny pokusy, jak současnou situaci řešit a vše skloubit, je na čase udělat změnu. Nevěšte hlavu, pokud se například ukáže, že vaše dítko ještě není zralé na odloučení od vás, a vy budete muset dočasně opustit pracovní projekt, do něhož jste se mezitím pustily. Nebo že je pro vás nová pracovní pozice příliš stresující, a vy potřebujete zvolnit či se vydat v profesním životě jiným směrem.
  5. Nic není černobílé. U řady rozhodování neexistují pouze dvě možnosti výběru typu buď–anebo. Není například nutné být buď s dítětem celé čtyři roky mateřské doma a věnovat se výhradně jemu a péči o domácnost, nebo ho naopak ve dvou letech dát na osm hodin denně do školky a začít chodit do práce na plný úvazek – lze například zůstat v kontaktu s oborem při flexibilní práci z domova, jakou vám může zprostředkovat třeba právě projekt Mavimi. :-)

Za Mavimi,
Eva