Porod z pohledu matky - anesteziologa

Ať už jste v očekávání, chováte čerstvý přírůstek, nebo už máte dětičky odrostlejší, všichni se určitě shodneme, že den “D” příchodu potomka na svět je jedinečný, fascinující, nezapomenutelný. Doslova je to den, kdy se Váš život změní jednou pro vždy. Je normální, že s blížícím se termínem porodu narůstají obavy. Nejčastěji asi z bolesti, z celkového průběhu porodu a samozřejmě si přejeme, aby byli všichni zúčastnění v pořádku. Včetně u porodu přítomného tatínka. Jelikož je příroda mocná, dala nám celých devět měsíců na přípravu. Za tu dobu obvykle stihneme nachystat výbavičku, vybrat jméno a vyslechnout “uklidňující” rady všech, co už to mají za sebou. Moje oblíbená je — "spi dokud můžeš”… Tak nevím, s tím břichem rozloženým kam oko dohlédne, mi to opravdu moc nešlo. Příroda nějak spočítala, že potřebuje právě devět měsíců, aby se ze dvou buněk stal člověk a aby se ženské tělo připravilo na “vylodění”. Osobně bych byla radši, kdyby to stihla třeba za šest, ale mohlo by být i hůř. Takový slon s 22 měsíci, to je něco — no zkuste si to představit :-). Zkrátka cesta od dvou buněk k malému jedinci je jedním z nejkomplikovanějších dynamických procesů ve vesmíru, a to si žádá svůj čas.


V dnešní době, kdy nechceme nic ponechat náhodě, je moderní si sestavit tzv. “porodní plán”. Coby anesteziolog jsem svůj porodní plán smrskla na strategii přežít. Porod bolí, tečka. Anesteziologa — kromě resuscitace a podobných hrůz — volají, aby pacienta uspal, nebo ztlumil jeho bolesti. Čili jsem zvyklá, že mí pacienti křičí nanejvýš pár minut. Ovšem vždy, když jsem na porodnici, mám husí kůži, když slyším ženy řvát bolestí. Moje kamarádka — porodník — říká, že to k tomu patří. Alespoň už máme ten zlatý epidurál.


Já mám dvě děti. Poprvé jsem rodila ve větší nemocnici, tehdy jsme ji měli přes cestu. Za to jsem byla velmi ráda, jelikož součástí strategie bylo také minimalizovat čas pobytu v porodnici. Většinu té jedinečné události jsem si “odhekala” doma. Do nemocnice jsme dorazili na poslední dvě hodiny. Vcelku agresivně jsem se dožadovala epidurálu, když mi bylo vysvětleno, že už rodím a že už je na něj pozdě a byl by to jen zbytečný risk. Hlavou mi problesklo, kolika ženám jsem tohle asi řekla. Jak jako pozdě? Zmocnil se mě pocit zoufalství, když jsem sestřičce řekla, že to “fakt bolí” a ona mi odpověděla “já vím”. Krása. Můj porodní plán vyšel. Všichni jsme to přežili, naštěstí to netrvalo příliš dlouho. A tatínek bez rozbité hlavy, no to se mi ulevilo.


Podruhé mě čekala plánovaná sekce, ze zdravotních důvodů. Plánovaná znamená, že přesně víte, kdy to bude, a že vy i oni si to můžete všechno naplánovat. Haha. Takže mi praskla voda o dva týdny dříve, a kdy jindy, než ve čtyři ráno. Místo “vše šlo podle plánu” to byly, jak jinak, opět manévry. Nicméně na sále šlo naštěstí vše, jak mělo. Je opravdu zvláštní stát, nebo spíš ležet, na druhé straně bariéry.


Když bych měla porovnat oba zážitky coby matka, musím říct, že porod je opravdu dřina a bolí. Bolí dost, ale bolest je časově omezená. Zatím co sekce — příjemné to není, ale bolestem porodním se ani neblíží. Pouze ležíte a dítě někdo vyndá, zvláštní pocit. Medicínsky si dovolím tvrdit, že je to odlišné zásadně.


Porod je zkrátka přirozená věc. Bolí, je to dřina, ale tělo je na to připraveno — jak primárně (mužům to těžko kdy půjde), tak sekundárně (změny probíhající po celé těhotenství). Bohužel ačkoliv je to věc naprosto přirozená, může se komplikovat. A to i v případě, že celé těhotenství bylo bez problémů. V dnešní době už se stávají ty nejhorší situace výjimečně, nicméně historicky to není tak dávno, kdy tomu tak nebylo. Závažným stavům se předchází včasnými zásahy již v začátcích jejich rozvoje. Celé je to výsledkem vývoje techniky, hygieny, operativy, multioborové spolupráce. Po přirozeném porodu můžete být ihned se svým miminkem, začít s přikládáním, přičemž obojí podpoří spuštění hormonální osy důležité pro laktaci.


Zatímco na sekci není přirozeného vůbec nic. Je to velká břišní operace a dle mého názoru by nikdy neměla být možností volby z jiného než zdravotního důvodu. V naší zemi jsou indikace (důvody, proč takto postupovat) dány. Sekce jsou zatíženy, oproti porodům, větším procentem komplikací. Pokud ale je k sekci jasně daná indikace, nebo snad v průběhu porodu vznikne komplikace, která musí být řešena touto formou, nepropadejte panice. Situace je jaká je a porodník se stará hlavně o to, aby přivedl na svět dítě zdravé a neohrozil život matky.


Jakožto anesteziolog nemůžu opomenout zmínit anestezii vhodnou k císařskému řezu. Celkovou anestezii už dnes snad většina nemocnic ponechává pro akutní případy, kdy není žádný čas nazbyt a musí se postupovat velmi rychle. Dále jsou to jiné speciální situace a nebo respektování přání pacientky.


V tomto případě se ale snažíme budoucí mamince vysvětlit výhody spinální (nebo epidurální) anestezie. V obecném povědomí je samozřejmě tzv. epidurál — o spinálu se až tak moc neví — a z toho nejspíše plyne i počáteční nedůvěra. Dovolte mi krátké osvětlení. Epidurál pro porodní analgezii (tlumení bolesti) se zavádí do oblasti páteře, kde již není mícha. Jehlou se aplikuje tenoučká hadička (katetr), kterou se dodává analgetikum. Pokud je vše správně, úleva nastane cca do 15min. Analgetická směs je naředěna tak, aby žena měla cit v dolních končetinách a mohla se tak pohybovat a tlačit. Pro jiné výkony (např. hrudní operace) je možno epidurál zavádět i do oblasti páteře, kde mícha je, jelikož epidurální prostor je od míchy oddělen. Směs anestetik lze také podat v koncentrované podobě, v tomto případě žena necítí nic, lze tak provézt i císařský řez. Zatím co při “spinálu” se aplikuje anestetikum velmi tenkou jehlou do oblasti míšního vaku. Musí být tedy zavedeno striktně do oblasti páteře, kde již mícha není (pod L1/2), aby nedošlo k jejímu poranění. Při spinální anestezii se žádná hadička nezavádí a během několika minut ztratíte cit i hybnost v dolních končetinách. Výhodou spinální (i epidurální) anestezie je, že jste při vědomí. Do pěti minut od řezu uvidíte poprvé své miminko a pokud je vše v pořádku, pediatr ho pouze “hodí do gala” a přinese k pomuchlování. Jelikož nebudete “vyspávat opici” z celkové anestezie, nedochází také k velkému zpoždění se začátkem kojení. Laktace v případě sekce vždy dostává trochu na frak. Je třeba trpělivě přikládat v krátkých intervalech ihned, když Vám to váš stav dovolí.


Musím říct, že vždy když běžím k akutní sekci, mám obrovský respekt. Na žádné jiné chirurgii nejde rovnou o dva životy. Nikde nejsou očekávání větší. Vždy, když se narodí to malé maminečko, jsem dojatá. Cítím úlevu, když vše proběhne bez komplikací a naše zásahy jsou minimální. Přeji nám všem — porodníkům, anesteziologům, pediatrům, ale HLAVNĚ všem maminkám a tatínkům — porody bez komplikací a zdravá, krásná miminka.


Za Mavimi,

Karin