Mateřská dovolená jako příležitost pro nalezení sebe sama

Mateřská dovolená s sebou nese obvykle poněkud negativní konotace – žena během pobytu na ní ztrácí kontakt s profesním životem, s řadou bezdětných přátel, ztrácí schopnost mluvit v rozvitých větách a používat cizí slova, postupně ztrácí též vlasy, po probdělých nocích také půvab a nezřídka i nervy.

Nejen ztráty, ale i nálezy

Mateřská však pochopitelně nepředstavuje jen ztráty – naopak. Vedle primárního důvodu – tedy že po tu dobu (a nejen po ni) pečujete o nově narozeného človíčka, pomáháte mu postupně objevovat sebe sama i okolní svět, je to však zároveň i období, v němž máte možnost dozvědět se i něco o sobě a nalézt cestu do hloubi vlastního nitra.

Zastavte čas, chci vystoupit. Nebo se aspoň trochu zorientovat.

Mám pocit, že do doby, než jsem se ocitla na mateřské, můj život strašně rychle utíkal – nějak jsem nikdy neměla čas na to se v klidu zastavit, rozhlédnout se a zhodnotit své možnosti, schopnosti a priority. Dlouho jsem netušila, jakou práci bych vlastně chtěla dělat. Jednak jsem v té době pochopitelně neměla ani představu, jaké nejrůznější pozice existují (a třeba tenkrát ještě ani všechny neexistovaly nebo nebyly moc rozšířené), jednak jsem nedokázala dost dobře zhodnotit, jaké jsou mé silné a slabé stránky.

Střední školu jsem vybírala podle toho, kam šla moje nejlepší kamarádka, vysokou pak podle toho, kam jsem měla nejvyšší reálnou šanci složit přijímací zkoušky. Podobné to pak bylo i s prvním zaměstnáním po škole – nastoupila jsem tam, kde dali příležitost absolventovi VŠ bez větší adekvátní praxe, a byla jsem za to vděčná (hlavně poté, co mě na pohovoru v jedné personální agentuře uzemnili, že bez praxe můžu jít pracovat jen jako asistentka, a na nějaké kvalifikovanější místo mohu zatím zapomenout).

Být matkou – to nejnáročnější, nejhůře placené, ale přesto nejlepší povolání

Po dvou letech na této pozici jsem odešla na mateřskou. Ta pro mě byla – asi jako pro většinu novopečených matek – daleko víc fyzicky, psychicky i emocionálně náročná, než veškerá předchozí období, která jsem strávila v práci a předtím studiem. Najednou jsem neměla žádný individuální volný čas (nebo jen velmi omezený), žádnou pracovní dobu od–do, žádnou pauzu na jídlo, sick days ani volno o víkendech a svátcích.


Přesto jsem ale shledala, že přes tuto náročnost (a nesmírnou zodpovědnost) je to zároveň náplň mých dní, která mě v porovnání s veškerými lety předchozími zdaleka nejvíc naplňuje a zdaleka nejméně stresuje. Důvodů bylo hned několik:

  • dělala jsem to, pro co jsem se vědomě rozhodla (pořídit děti jsme si s manželem přáli oba a měli jsme k tomu i vhodné podmínky)

  • dělala jsem něco smysluplného (péče o dítě a jeho výchova bezpochyby smysluplná je, stejně jako základní domácí práce – perete, abyste měli čisté oblečení; vaříte, abyste měli co jíst; uklízíte, abyste v noci nezažili bolestivé setkání bosé nohy a kostičky lega atd.)

  • byla jsem s lidmi, které mám ráda a oni zase mě (což se vám bohužel zdaleka ne v každém zaměstnání podaří)

  • viděla jsem okamžité výsledky své práce (sice často jen dočasné – jako třeba uklizený byt – ale přesto mi dělalo radost, že jsem zvládla vše, co bylo potřeba)

  • mohla jsem si úkoly plánovat a rozvrhovat dle sebe (relativně – hlavní slovo samozřejmě měly děti, zejména v kojeneckém věku) a určovat důležitost dílčích činností (schopnost odsunout některé méně podstatné věci stranou a nedělat si těžkou hlavu s tím, že „by se měly udělat“ (třeba velký vánoční úklid) – považuji vůbec za klíčovou pro život obecně

Když spí dítě, spí i matka. Nebo přemýšlí o nesmrtelnosti chrousta a o smyslu života vůbec.

A pak tu byla další věc – při mateřské člověk pochopitelně zažívá hodně perných chvilek a denní program je poměrně dost nabitý, ale zároveň vznikají i různá „hluchá místa“, kdy třeba dítě přes den spí, a vy máte určitý čas volno, nebo v jiných případech, kdy je dítě vzhůru, ale vykonáváte s ním nějakou nenáročnou činnost, která vám umožňuje zároveň věnovat se různým myšlenkovým pochodům a hloubání (pokud za sebou zrovna nemáte probdělou noc, to pak buď jen tupě civíte do prázdna nebo upadáte do kómatu ;-)).

A právě v těchto chvílích (myšleno ty, kdy jsem byla při vědomí :-)) jsem měla dostatek prostoru (za těch celkem 5 a půl let na mateřské/rodičovské kontinuálně se dvěma dětmi se příležitosti postupně nastřádaly) uvědomit si vše výše uvedené a své poznatky poskládat dohromady. Také jsem vzpomínala na svoje předchozí zaměstnání a s odstupem zhodnotila, jaký typ práce mi tam vyhovoval a co mi naopak vadilo a stresovalo mě (měla jsem tu výhodu, že moje pozice zahrnovala celou řadu různých činností, takže jsem si mohla vyzkoušet, co mi sedí a co nikoli).

A tak jsem si konečně v klidu dokázala uvědomit své silné a slabé stránky. Ruku v ruce s tím stouplo moje sebevědomí – zvládám se postarat o dvě malé děti, z malých nemluvňátek se stávají samostatně myslící a jednající bytosti. Vím, co mi jde, co mě baví, a co je pro mě důležité. Také samozřejmě to, kde mám rezervy a na čem bych měla do budoucna zapracovat. A v neposlední řadě to, čemu se chci vyhnout, vyvarovat a jaký typ činností mi prostě nesedí (a sedět ani nebude).

Celkové přínosy z mé cesty sama k sobě v období mateřské:

  • odhalila jsem své silné stránky a získala sebevědomí (které zase přechodně trochu pokleslo, když jsem se po skončení rodičovské ocitla na Úřadu práce)

  • s tím, že jsem si začala sama sebe více vážit, šlo ruku v ruce také to, že jsem začala o sebe víc pečovat jak zvnějšku (v období mateřské jsem ve volnu začala sledovat různé blogy a YouTube kanály o designu, módě a kosmetice), tak zevnitř – uvědomila jsem si, že potřebuji, aby u mě fungovala nějaká psycho-hygiena (tj. žít v souladu sama se sebou, naplňovat všechny oblasti života, které jsou pro pro mě důležité vyrovnaným způsobem, abych se necítila frustrovaná, ani naopak nějakým způsobem přetížená), včetně schopnosti umět dát najevo svým blízkým, jak se cítím, nebo si říct o pomoc, když ji potřebuji

  • udělala jsem si jasno v tom, co je pro mě v životě důležité – dobrý vztah sama se sebou a s nejužší rodinou je pro mě základ; jsem ráda že mám co nabídnout i v profesním životě a po skončení rodičovské dovolené se pozvolna vracím do práce, ale v takové míře, aby nebylo narušeno to výše uvedené

Sebe-realizace

Vím také o řadě svých známých či kamarádek, které se v období mateřské dovolené rovněž určitým způsobem našly a začaly se realizovat – například začaly více vnímat vlastní tělo a od základů změnily způsob stravování, absolvovaly (prezenčně či on-line formou) nějaký vzdělávací či rekvalifikační kurz, začaly se věnovat nějakému sportu nebo se třeba pustily do ručních prací či jiné kreativní techniky. Některé tuto novou (nebo zdokonalenou) dovednost dotáhly ještě dál a začaly v této oblasti dokonce podnikat (třeba si založily e-shop a prodávají v něm své výtvory).

Mateřská jako možnost restartu kariéry

Pro některé ženy (včetně mě) může být odchod z práce na mateřskou také impulzem k následné změně pracovního místa. Pokud vám to stávající vyhovovalo, bývá spíš žádoucí udržovat alespoň občasný kontakt se spolupracovníky (nebo si třeba domluvit možnost drobné výpomoci formou brigády i po dobu mateřské a z profese tak nevypadnout vůbec) a dávat najevo, že chcete, aby s Vámi počítali i do budoucna.

Nebyla-li jste však v práci spokojená, je odchod na mateřskou poměrně elegantním a nenásilným řešením (ale pochopitelně by to neměl být ten hlavní impulz pro to pořídit si dítě), jak místo opustit, a mít dostatek času si zatím promyslet, jakým směrem se vydat v budoucnu. A s tím, aby se vám během nebo po skončení mateřské nový start vaší kariéry podařil (či abyste díky flexi-úvazku svou profesi nemusela ani opouštět, pokud Vám vyhovuje, ale v původním zaměstnání pro Vás již nemají uplatnění), Vám chce pomoci právě projekt Mavimi.

Tak ať se Vám daří, ať už se rozhodnete vydat ve svém životě jakýmkoli směrem!

Za Mavimi,

Eva