Jak překonat nesouhlas okolí, když se chcete vrátit do práce z MD/RD?

Milé maminky,

rozhodování o tom, kdy se vrátit do práce z MD nebo RD, je velmi náročné a často doma dost diskutované téma, na které mohou mít členové domácnosti různé názory a pohledy. A bohužel často do toho zasahují i členové širší rodiny a posuzující okolí.


Samozřejmě, zájmem asi každé maminky je, aby domácnost a děti byly perfektně zajištěné... ALE!!
Já se domnívám, že je však také velmi důležité, aby se sama maminka také cítila dobře a "zajištěná" po všech stránkách. Myslím tím nejen naplnění z mateřství, ale také osobní realizace, duševní a fyzický odpočinek.


Pokud se některé z těchto věcí mamince nedostává - pomalu ale jistě se většinou u maminek po určité době začne projevovat určitá frustrace - podráždění, výbušnost, nervozita. Začne se méně usmívat, začne někdy reagovat nepřiměřeně, doma to může začít "skřípat" a to se samozřejmě projeví nejen vůči dětem, ale i vůči partnerovi. Může se to projevovat menším zájmem o dění, o okolí, o fyzický kontakt a sex obecně.


Dalšími projevy mohou být snížení sebevědomí, sebehodnoty, maminka o sebe přestane dbát, začne se přejídat nebo požívat alkohol ve větší míře, někdy to může vést až k hlubším psychickým problémům.


Za 20 let práce s lidmi jsem se setkala s mnoha maminkami, které si tímto pošly a procházejí stále. A je to velká škoda. Proto i vznikl tento článek, abych maminkám ukázala možné cesty a řešení jak tomuto předejít.


Pokud se na RD nebo MD cítíte nenaplněné - rozhodně doporučuji s tím něco udělat. Často však slýchávám námitky, že si manžel / přítel / rodina / děti nepřejí, abyste se vrátili do práce. Je v tom hodně předsudků (výchova a stereotypy naše či partnera) a strachů co tomu asi řekne okolí... Důvody jsou opravdu různé a nejde je paušalizovat.

Jak z toho tedy ven?
1. Uvědomte si, že život je jen Váš a vy jste odpovědná za jeho kvalitu a naplnění
2. Máte právo žít svůj život podle svých představ
3. Uvědomte si, že všichni jsme si rovni a máme v životě stejnou hodnotu - proto nikdo nemá právo
 Vás nutit setrvávat v něčem, co Vás nepodporuje a v čem se necítíte dobře

4. Pro spokojený život je potřeba dělat věci, které Vás nabíjejí a dodávají energii
5. Smyslem mateřství je žít, využívat svůj plný potenciál - ne se obětovat
6. Uvědomte si, že svým chováním dáváte vzor svým dětem
Zkuste se zamyslet - co si vezme Vaše dítě z příkladu, kdy maminka se pouze podřizuje požadavkům okolí, ale nic neudělá pro sebe. Jaký vzor tímto svému dítěti do života předáte???
Uvědomme si, že děti se učí tím, že pozorují naše chování. Stokrát můžete svému dítěti vštěpovat, ať jde za svým cílem, snem, ale pokud to neuvidí u Vás - bude se chovat přesně jako vy.
7. Přestaňte se zajímat o to, co si o Vás budou myslet nebo povídat v okolí (sousedi, tchyně, kamarádky) - jste zodpovědná jen sama sobě s vědomím možných následků nebo důsledků.


Jak toto komunikovat s nejbližšími?

1. Buďte prostě upřímná a otevřená nejdřív sama k sobě.

2. Vaše okolí neumí číst myšlenky - takže je potřeba o této věci komunikovat - nečekejte, že se Váš partner bude pídit jako detektiv, aby zjistil, co Vás trápí.

3. Mluvte o svých potřebách a pocitech ve vhodný čas - když jste oba dva v pohodě, klidu a máte na to čas.

4. V ideálním případě mějte připravené argumenty (mám ráda svou práci, necítím se doma naplněná a klesá mi tak sebevědomí, potřebuji se realizovat i jinak...).

4. Doporučuji formu mluvení pouze o sobě - například:

Víš už delší dobu na sobě pozoruji, že se necítím úplně v pohodě. Tebe i malou moc miluju a jsem moc ráda, že Vás mám. Opravdu jsem. Zjistila jsem však, že mi začíná chybět moje práce a ráda bych s tebou probrala možnost, že bych se do ní vrátila. Ještě jsem nepřemýšlela nad podrobnostmi - já vím, že by to pro nás znamenalo velkou změnu. Každopádně bych byla ráda, abys o tom aspoň popřemýšlel a zkusili jsme spolu najít řešení, jak by to mohlo fungovat a byli jsme všichni spokojení.

Sama na sobě vidím, že jsem poslední dobou na tebe i malou protivná a je mi to líto..myslím si, že by mi návrat do práce opravdu mohl pomoci být více spokojená a v pohodě.


Pokud Vás partner podpoří - skvělé. Zkuste si domluvit, že si třeba příští týden znovu sednete a proberete podrobnosti.


Pokud Váš partner zaujme negativní stanovisko hlavně zachovejte klid. Nenechte se tím rozhodit. Emoční přestřelka nebo komunikace v emocích ničemu nepomůže, leda se partner víc zatvrdí.

Jak dál?

Udělejte si pár hlubokých nádechů a výdechů a zkuste si s ním promluvit o tom, proč nechce, abyste se vrátila do práce. Vynechejte jakékoli výčitky, výpady a historky co jste kdy pro něj udělala a jak jste se obětovala...

Teď je důležité rozlišit jestli partner jen "remcá" nebo zda s tím skutečně nesouhlasí!

Zkuste pár vět typu:

No ale penízky navíc by se nám hodily, co?
Bylo by moc hezký, kdyby jsme zase byli všichni v pohodě, viď?
To by bylo fajn, kdyby jsi mohl s malou trávit víc času, viď?



Pokud partner bude na tyto věty reagovat pozitivně, je možné, že potřeboval jen trochu času, aby si tu myšlenku víc promyslel a uvědomil si určité "benefity", které by změna mohla přinést. A v tom případě opět zkuste navázat za jakých podmínek by to pro něj bylo akceptovatelné a v pohodě, že se vrátíte do práce.


Pokud partner je stále odmítavý tak je potřeba se vrátit k jádru "problému".  

Příklad:
Aha, tak to mě mrzí, že k tomu máš negativní postoj - že s tím nesouhlasíš. Moc by mě zajímaly důvody, co tě k tomu vedly? Můžeš mi to prosím vysvětlit - ráda bych tomu porozuměla? A pak buďte jen ticho a vyčkejte jeho reakce.

Vím, že v takto vypjaté situaci může být to ticho náročné, ale vydržte to a snažte si zachovat klidnou hlavu otevřenou názorům druhého.


Mohou přijít argumenty, které jsou logické: např.:  

"mám obavu, aby malá měla dost naší pozornosti"

"mám dojem, že je to příliš brzy, že tě teď malá moc potřebuje"

"ale já nechci, aby se nám o malou staral někdo cizí"


Mohou přijít argumenty, které jsou mocenské:

"nepřeji si to a dost, už se o tom nechci bavit - doma budeš"

"pořídila sis dítě, tak si s ním buď doma, nevím proč bys měla někde trajdat, já vydělávám dost"
"já tady vydělávám, bude tedy po mém"


V prvním případě, je důležité si obavy druhého vyslechnout a pak se spolu snažit najít řešení, které bude vyhovovat oběma: např.:

Chápu, tak co kdybych začala nejdříve pracovat pár hodin z domova a úvazek si navyšovala jak malá poroste?
Chápu tvoji obavu, ale stejně teď často přemýšlím nad svou prací, neumím si pomoc - takže si myslím, že když budu moci do práce - ten čas, který pak strávím s malou bude mnohem kvalitnější a bude pro nás obě naplňující.

Chápu, tvoji obavu - co tedy vybrat spolu nějakou paní na hlídání, která má stejné hodnoty a styl výchovy jako my...a nejdříve bych s nimi byla doma a když by se to osvědčilo pak postupně bych začala do práce chodit na více hodin.

...berte to opravdu jenom nějaké příklady :-)


Případ druhý je složitější a tam Vás odkážu na to, co už jsem psala výše (Jak z toho ven?)

Vy sama jste odpovědná za Váš život a jeho naplnění a bude v tuto chvíli jen na Vás, co uděláte. Jestli v dobré víře zachovat klidnou domácnost "sklopíte uši" a vše se vrátí do zaběhnutých kolejí nebo zda pevně řeknete DOST. Já už takhle nemůžu. Potřebuji a chci změnu. Budu moc ráda, pokud mne v tom podpoříš, protože tě mám ráda a záleží mi na tom, abychom měli hezký vztah. Ale já tohle prostě pro sebe udělat musím a potřebuji.

Budu moc ráda, když o tom ještě popřemýšlíš a zkusíme spolu najít řešení, abychom byli spokojení oba dva.

Tak třeba takhle  :-)


Pokud máte doma už i děti, které umí vyjádřit svůj názor, doporučuji je do debaty přibrat hned od začátku, aby každý z členů rodiny mohl říci, co má na srdci. Vyjednávání s dětmi si myslím, že je podobné jako s partnerem - jen je důležité dětem více dát najevo lásku, podporu a ujištění, že je milujete a vysvětlit jim, proč chcete jít do práce. A pokud by měly s tím nějaké problémy nebo pochyby - až za Vámi přijdou, že se to budete snažit nějak vyřešit.

Dejte jim najevo, že je v pořádku, že mají obavy z Vaší nepřítomnosti, že se toho také sama bojíte, ale že to kvůli sobě potřebujete zkusit.




Přeji, aby vaše domácí vyjednávání dopadlo ke spokojenosti celé Vaší rodiny :-)

Krásné dny

Jana