Ivan Černohorský pro DVTV: Jde o změnu myšlení a o flexibilitu na pracovním trhu, aby firmy, zaměstnavatelé, manažeři i majitelé firem dali maminkám šanci a vyzkoušeli si je, protože jsou skvělé.

Na DVTV můžete najít rozhovor s Ivanem Černohorským, zakladatelem Mavimi. Emma Smetana ho zpovídala ohledně výsledků průzkumu, které jsme v říjnu s médii sdíleli.


O čem si Ivan s Emmou povídali? Můžete vidět na tomto videu anebo na našem přepisu níže:

E: Mají to české maminky s návratem do pracovního života těžší než třeba jinde v Evropě?

I: Mají to asi těžší než někde jinde. Obecně to mají prostě těžké, protože v českých firmách pořád vládne taková firemní kultura, ve které by měl zaměstnanec pracovat na plný úvazek. Navíc čeští manažeři inklinují k tomu zaměstnance kontrolovat.

E: Proč to tak je?

I: Vyvíjí se to tak už od dávné historie, kdy byl zaměstnanec jakýsi nevolník, který musel za prací docházet.

E: Protože mu zaměstnavatel nedůvěřuje?

I: Důvěra je jeden z důvodů.

E: Jaké jsou ty další?

I: Podle mě si spousta zaměstnavatelů a manažerů myslí, že maminka na mateřské má čas jen na své děti. Že začne nějaký projekt a pak ho nedokončí, ať už z důvodu nemoci anebo dalšího těhotenství. Myslím si, že u nás vládne nedůvěra vůči matkám na mateřské.

E: Je jich u nás zhruba čtvrt milionu, brzdí to nějak českou ekonomiku?

I: Tuhle otázku jsem si pokládal také a spočítal jsem, že kdyby všechny maminky, které jsou na rodičovské, hned po tom prvním roce nastoupily do zaměstnání alespoň na ⅓ úvazek, HDP by se zvedlo asi o 180 miliard korun. To jsou obrovská čísla.

E: Jak jste na tohle číslo přišel?

I: Podle předpokládaného výdělku, který maminka v ČR může vydělat. Já jsem vycházel z 30 tisíc. A také samozřejmě podle počtu maminek. Neříkám, že to číslo je úplně přesné, ale orientačně jsou to desítky miliard, které ekonomika ve své podstatě ztrácí tím, že maminky nemají možnost pracovat. (pozn. redakce: při výpočtu výdělku jsme použili ⅓ úvazek, tedy 10.000 Kč měsíčně,  touto tématikou se také zabýval článek na idnes.cz inspirovaný Mavimi průzkumem)

E: Takže vy byste mateřskou dovolenou zkrátil na jeden rok?

I: Ne, já bych se snažil najít systém, jak jim umožnit flexibilně se zapojit do pracovního procesu, třeba prací na zkrácený úvazek, v průběhu celé mateřské nebo rodičovské. Nemusí to být jen tři roky, může to být i déle, protože maminky často mívají více dětí za sebou.

E: Jak přesně by takový proces vypadal?

I: Pracovaly by podle svých možností, jak si samy zvolí. Třeba částečně z domova anebo by docházely na částečný úvazek někam od zaměstnání, aby vypadly z domácí rutiny.

E: Jak realistické to je?

I: My to už takhle praktikujeme řadu let. V jedné z mých firem zaměstnávám prakticky jenom ženy na mateřské a funguje to skvěle.

E: Jak byste to ale vysvětloval maminkám, které jsou v podstatě nastavené tak, že chtějí být 3-4 roky doma s dítětem a vůbec nepracovat?

I: Nevysvětloval, ať klidně zůstanou doma.

E: Čili ten Váš systém je založen na určité dobrovolnosti.

I: To není systém, tady jde o změnu myšlení a o flexibilitu na pracovním trhu, aby firmy, zaměstnavatelé, manažeři, majitelé firem dali maminkám šanci a vyzkoušeli si je, protože jsou skvělé. Mají spoustu výhod oproti mužům. Mají samozřejmě nějaké nevýhody. Mají malé děti, o které se musejí starat, děti občas přinesou nějakou nemoc, takže musí zůstat doma, ale mají i výhody.

E: Podle vašeho průzkumu z února by po dosažení jednoho roku věku dítěte chtělo pracovat zhruba 80 procent maminek na zkrácený úvazek. Ta situace je v ČR taková, že pakliže se ženě na mateřské narodí další dítě, tak může být doma 6 až 8 let. Jak se po takové době na mateřské mění postavení matek na trhu práce?

I: Samozřejmě znalosti, které ta matka nějakým způsobem získala v zaměstnání, postupem času  erodují, pokud s nimi těch 8 let vůbec nepracuje. Vyvíjí se technologie, vyvíjí se firmy, celý svět se hrozně rychle mění. Pokud se na šest až devět let doma izoluje, tak její šance nalézt slušnou práci se logicky snižují.

E: Mají naopak maminky na mateřské pro zaměstnavatele nějaké výhody?

I: Ženy jsou dle mého lepší zaměstnanci než muži, protože se umí lépe soustředit na práci a méně na rychlý postup po kariérním žebříčku. Chlapům je nějakým způsobem dáno do vínku, že musí dělat kariéru, alespoň si to myslí. Spousta mužských rozhodnutí je motivována tím dostat se co nejvýše. Já si myslím, že ženy tohle v takové míře nemají.

E: Ani v momentě, když jsou na mateřské a mají tu ambici pracovat?

I: Ony mají ambici pracovat, mají ambici se nějakým způsobem vyvíjet dál. Nemají ambici, nebo ne v takové míře, postupovat nahoru po tom žebříčku. Podle mých zkušeností se soustředí víc na práci a míň na intriky, politikaření, na to, co by asi řekl šéf, kdyby se chovala tak či onak, nebo kdyby něco odmítla. Prostě zajímají se o práci jako takovou.

E: Tomáš Surka z personálně poradenské společnosti Devire to s matkami po mateřské vidí následovně: Do práce se vrací s nízkým sebevědomím a bez znalosti aktuálních trendů. Tomu pak odpovídá pracovní zařazení žen a je to jeden z hlavních důvodů, proč ženy mají v průměru nižší příjmy než muži. Má pravdu?

I: Do určité míry ano. Samozřejmě ale nemůžeme všechny maminky házet do jednoho hrnce. Existuje spousta sebevědomých žen na mateřské. Tím, že je žena na mateřské, se jí snižuje sebevědomí. Já nevím, proč to tak je, je to pravděpodobně dané společností. Z nějakého důvodu se lidé dívají na mateřskou jako na handicap. Tohle myšlení se musí změnit, o což se právě my mimo jiné snažíme.

E: Co by s tím, podle Vás, měl dělat stát?

I: V Holandsku pracuje 60 % žen na částečný úvazek, což v nás vzbudilo zvědavost a podívali jsme se na to zblízka. Stát tam firmám nařizuje vzít zaměstnankyni na mateřské na částečný úvazek zpět do práce, když o to má zájem. Tento model je podle mě vysoce neflexibilní – nemůžeme nutit zaměstnavatele brát ženy zpět na to samé místo.

Trochu mi to připomíná Německo v osmdesátých letech. Když vás někdo zaměstnal, už se vás nezbavil až do důchodu. Následkem byla 12% nezaměstnanost, protože než vás někdo zaměstnal, tak to velice důkladně přehodnotil. Tomu bychom chtěli zabránit. Nemyslíme si, že tyhle restriktivní metody jsou správné. Podle nás je efektivnější systém, který je flexibilní – otevřený nahoru i dolů, zaměstnance můžete nabírat i propouštět.

E: Je něco, co můžou samy matky udělat, aby byly na rodičovské pro zaměstnavatele atraktivní?

I: Vzdělávat se a speciálně pak v oblasti nových technologií. Tam vidíme obrovské deficity. Maminky si často neumí ani nastavit e-mail. Nebo takové úplně jednoduché věci – prostě technologie pro práci z domova. Jak s někým komunikovat přes Skype nebo Hangouts, jak pracovat s Google Apps apod.

E: Popíšete mi, prosím, v čem se Mavimi liší od jiných pracovních webů?

I: Není to inzertní web, jako je třeba Jobs.cz, je to databáze. Vy jako matka na mateřské se tam zaregistrujete, vyplníte do jednoduchého formuláře, co umíte, co byste chtěla dělat, na jaký úvazek, kolik chcete vydělávat atp. Na druhé straně se přihlásí firma, která může podle těch samých kritériích v databázi maminky vyhledávat. Vyhledá si prostě toho, kdo odpovídá tomu, co firma potřebuje. V interním komunikačním systému je může oslovit, napsat zprávu. Tohle všechno zadarmo. Firmy platí, až když chtějí maminkám na jejich reakci odpovědět. Pro firmy máme předplatné od 3.999 Kč až po 15.000 Kč. Pro maminky je Mavimi zdarma

E: Neodrazuje je to? Myslím ty firmy.

I: Tak samozřejmě, že všichni chtějí mít všechno zadarmo.

E: Maminek máte v databázi 11000, kolik je tam firem?

I: Dnes jsem se díval a maminek je už 13000, firem je tam 600, takže bychom samozřejmě potřebovali násobně víc firem.

E: Aktuální úspěšnost zaměstnání žen přes Mavimi je teď něco kolem 4 %. Není to málo?

I: Je to málo, na druhou stranu, když to srovnám například s americkým portálem Hire, který se zaměřuje na IT, tak jsme na stejné úspěšnosti. Takže je to totéž. Jelikož naši zaměstnavatelé hledají různé typy spolupráce a nejrůznější kvalifikace, tak věřím, že se dostaneme na podstatně vyšší čísla, určitě nad 10 procent.

E: Ještě mě zajímá, o jaké pozice tak mívají matky na mateřské nejčastěji zájem?

I: Ideálně by chtěly pracovat z domova–- tedy např. administrativa, copywriting, různé grafické úpravy, práce s textem. Je to prakticky cokoliv, co můžete dělat z domova.

E: A jaký typ firem nejčastěji u vás poptává zaměstnance?

I: Máme tam opravdu velké nadnárodní firmy, nicméně ze 70 procent máme firmy malé, které hledají někoho, kdo jim třeba pomůže s účetnictvím nebo administrativou.

E: Zjistili jste, co přesně by matky po těch zaměstnavatelích chtěly, pokud jde třeba například o to týdenní penzum hodin, které by tou prací strávily?

I: Asi polovina by nejraději pracovala na maximálně poloviční úvazek. Většinou pak to je třetinový úvazek.

E: A jak moc je tohle slučitelné s tím, co by po nich chtěli zaměstnavatelé?

I: Některým firmám to nevadí, ale některé jsou např. nastavené tak, že prostě chtějí pouze někoho na plný úvazek, kdo bude sedět na svém pracovním místě v kanceláři, protože tak mají nastavený interní systém – že práce z domova není dovolena.

E: Podle ČTK patří ČR v Evropské unii k zemím s nejmenším podílem lidí, kteří pracují na částečný úvazek. Má ho desetina žen něco málo přes 2 % mužů. V čem je pro zdejší zaměstnavatele poskytování částečných úvazků nevýhodné? Musí to tak cítit, když to tak je.

I: Já si myslím, že je to maximálně výhodné.

E: Takže je to jenom otázkou nějakého mentálního nastavení?

I: Přesně tak. Je to v hlavách manažerů, těch chlapů, kteří chtějí kontrolovat své zaměstnance a nedůvěřují jim. Já si myslím, že si nevolnický přístup k zaměstnanci táhneme s sebou ještě z dob socialismu.

E: Nepomáhá situaci matek na trhu práce i fakt, že je tady teď nejmenší nezaměstnanost vůbec? Tedy v říjnu podle údajů z ÚP 2,8 %, tak kdy jindy by to měly mít práce chtivé maminky s tím sháněním práce i na částečný úvazek snazší než teď?

I: My si myslíme, že maminky jsou poslední zdroj volné kvalifikované pracovní síly na českém pracovním trhu. Takže určitě doporučuju každému, kdo hledá zaměstnance, aby se podíval, jestli u nás někoho nenajde. My máme opravdu vysoce kvalifikované maminky, máme programátorky, máme i technicky vzdělané ženy.

E: Ještě mě zajímá, vedete Vy nějaký dialog se státem? Máte plno nápadů, co by se dalo zlepšovat, komunikujete o tom s lidmi, kteří o tom rozhodují?

I: Byli jsme na ministerstvu práce a sociálních věcí, nějakým způsobem o sobě navzájem víme.

E: Byli jste tam teď, když tam sedí žena v čele toho rezortu?

I: Byli jsme tam teď, ona na nás neměla čas, takže nás delegovala na nějakou její spolupracovnici. Ta nás víceméně odkázala na tripartitu, že o tom rozhoduje stát ve spolupráci s odbory. A tam už sedí jen chlapi, takže takhle to proběhlo.

E: Takže to vidíte optimisticky?

I: Já bych se na stát nespoléhal v ničem. Musíme prostě změnit myšlení a dát maminkám šanci ukázat, co umí. A ony toho umí spoustu. Já s nimi spolupracuji už řadu let a mohu potvrdit, že je to skvělá spolupráce.

Děkujeme DVTV za rozhovor!

Další články na téma flexibility v práci najdete na našem blogu:

Michaela Lobkowicz ze Skanska: Firma vám může vytvořit prostředí, ve kterém se flexibilní práce dělá legitimně. Nicméně samotná realizace je na manažerech.

innogy: O zavádění flexibilních forem práce, dětech v kanceláři i o tom, že 0,5 + 0,5 může být mnohem více než 1,0

ČSOB – rodičovská jako příležitost, ne jako handicap

6 kroků k flexibilní pracovní kultuře aneb jak nabídnout více pracovní flexibility a nezbláznit se z toho

Základní aspekty home office – na co si dát pozor při jeho sjednávání