Důchod jako čekání na smrt. Proč lidé dobrovolně odcházejí z aktivního života?

Věk pro odchod do důchodu je zlomové období. Někteří mají evidentně pocit že život končí v 65, zatímco jiní naopak, že v 65 teprve začíná. Proč řada lidí v tomto věku, kdy jsou úspěšní a stále při síle, najednou dobrovolně upadá do pasivity, v níž stráví zbytek života?

Příčin může být celá řada. Často se jedná o osoby, které jsou unavené tím, že po celý život tvrdě pracovaly a nyní si chtějí užít jeho zbytek. Odchodem do důchodu (třeba i předčasného) řeší přemíru pracovního stresu, tlaku či každodenního stereotypu všedních dnů (aby možná následně spadly do stereotypu ještě horšího). Někteří se tak rozhodnou proto, že nejsou ve stávající práci spokojení, mají obavy ze změn (např. zaučování se s novými systémy a technologiemi) a protože jsou si vědomi toho, jak obtížně se ve vyšším věku hledá nové zaměstnání, volí raději odchod na odpočinek.

Negativní nálepkování

Odchod do důchodu samozřejmě není sám o sobě ničím negativním a není nic špatného na tom, když někdo netouží strávit prací celý svůj život až do posledního dechu. Problémem ale je, pokud jedinec po tomto kroku upadá do pasivity, pociťuje samotu, sociální izolaci a zdá se mu, že jeho život přestal mít smysl. Může se potýkat se ztrátou prestiže, diskriminací (ageismus) a negativní nálepkou „důchodce“. 

Ostatně právě předsudky mohou být také jedním z hlavních důvodů, proč lidé v určitém věku dobrovolně volí odchod do penze spojený s pasivním životním stylem. Snadno totiž nabydou dojmu, že od jistého věku by se člověk měl chovat určitým způsobem (dostatečně důstojně a usedle) a že je vlastně na místě odsunout se na odpočinek a uvolnit pracovní pozici mladším.

Rizika spojená s odchodem do důchodu

Vedle negativních dopadů na psychiku hrozí také ztráta finanční nezávislosti a pokles životní úrovně a je tedy dobré nespoléhat se jen na ne zrovna vysoké důchody, ale mít pokud možno i dostatek úspor, případně i jiné zdroje příjmů. Je potřeba počítat i s neočekávanými výdaji (např. v případě nemoci).

Tuto zásadní životní změnu, kterou odchod do penze bezpochyby je, je proto potřeba předem pořádně promyslet, a pokud se pro ni rozhodnete, naplánovat si také to, čemu se budete věnovat, abyste byli spokojení a mohli svůj život vnímat i nadále jako naplněný a smysluplný. Alespoň přechodným řešením může být, že – pokud to typ vaší práce dovolí – přejdete na zkrácený úvazek, takže budete mít více prostoru sami pro sebe, ale zároveň budete pokračovat i v kariéře a zachováte si stávající životní úroveň.

Vedle již zmíněných rizik hrozí po odchodu ze zaměstnání také to, že podlehnete přílišné volnosti, protože najednou vlastně nic nemusíte. V jejím důsledku pak mohou lidé upadnout do naprosté pasivity a začít „chátrat“ po stránce fyzické i psychické. Proto je dobré nastolit si alespoň rámcový denní režim, v němž se budou střídat různé typy aktivit. Zejména udržení dobré tělesné kondice je klíčem k tomu, abyste si mohli užívat co nejdelší plnohodnotný život (na což je dobré začít myslet co nejdříve, protože prevence a zdravý životní styl je základem úspěchu). K tomu vám může pomoci třeba to, že si pořídíte domácího mazlíčka, péče o nějž vyžaduje právě pohyb, nehledě na příznivé účinky na psychiku, které prokazatelně přináší.

Smysluplné trávení času

Řada lidí se v tomto období orientuje na svou rodinu – pokud mají partnera, věnují se jemu a možná si tak i vynahrazují čas, který spolu nemohli trávit dříve, když stáli v centru pozornosti jejich potomci či právě zaměstnání. Na řadu přicházejí také vnoučata, s péčí o něž mohou pomoci a zároveň tak trochu ulehčit práci svým dospělým dětem. Lidé, kteří vlastní rodinu nemají (třeba i těm, kteří se v produktivním věku příliš zaměřovali jen na pracovní život a žádnou rodinu nezaložili, případně ji sice mají, ale nedostatečně se jí věnovali, takže jsou rodinné vazby zpřetrhané či nefunkční), to mají v tomto směru podstatně obtížnější, což ale neznamená, že by i přesto nemohli žít plnohodnotný a spokojený život.

Po odchodu do důchodu se dá věnovat celé řadě činností. Vedle udržování dobrých rodinných vazeb, je-li to možné, pomáhá bojovat proti pocitům osamění také zapojit se do sociálního života, ať už s vrstevníky (různé kluby pro seniory, univerzity třetího věku apod.) či třeba při akcích, kde se setkávají různé generace (např. projekty, v jejichž rámci navštěvují senioři děti v mateřských školách). Dále může jít například o mentorství, dobrovolnickou činnost, věnování se koníčkům nebo cestování.

I starý pes zvládne nové kousky

Nemusíte mít obavy pustit se i do něčeho úplně nového, pokud jste třeba dosud neměli na záliby prostor. Říká se sice, že starého psa novým kouskům nenaučíš, jenže nedávné studie z oblasti psychologie a neurovědy dokazují, že mozek má i ve vysokém věku (klidně i v 90 letech) úžasnou schopnost učit se nové věci. A i když úsilí, které zvládnutí nové disciplíny musíte věnovat, může někdy být poměrně značné, bude odměněno tím, že si rozšíříte obzory, procvičíte kognitivní schopnosti a získáte sebevědomí.

Teprve v posledních letech se i u nás objevuje pojem „aktivní stáří“ a postupně se odbourávají představy o tom, že „normální“ důchodce by měl sedět doma, chovat se důstojně a čas trávit koukáním se na televizi, luštěním křížovek a vrcholem jeho činnosti může být leda tak obchůzka všech druhů supermarketů v dosahu, aby si za svůj nízký důchod opatřil ty nejlevnější potraviny.

Pryč se stereotypy

Zatímco celosvětový trend stárnutí populace je nejspíš nevyhnutelný, není nutné škatulkovat osoby dříve narozené jako „staré“. To je totiž pouze náš konstrukt, který se v různých historických epochách liší. Často hrají roli i naše vzpomínky na to, jak se v určitém věku kdysi chovali naši rodiče či prarodiče. V současnosti je však vzhledem k tomu, že se lidé dožívají čím dál vyššího věku, vše posunuté a tehdejší zvyklosti už nedávají smysl. Je tedy na nás, abychom si to uvědomovali a upustili od stereotypů, kterými zbytečně zatěžuje sebe i své okolí. 

A ideální samozřejmě je, když se vám bude po celý život dařit být spokojení a nemít pocit, že určité etapy musíte pouze přečkat, aniž byste se z nich dokázali radovat – ať už „přetrpět“ roky v práci a upínat se na důchod, nebo mít naopak pocit, že smysluplné bylo jen období budování vaší kariéry a odchodem do penze váš život prakticky skončil.


Pro Mavimi napsala Eva Lázoková


Zdroje:

  • The Amazing Fertility of the Older Mind. Robson, D.

https://www.bbc.com/future/article/20170828-the-amazing-fertility-of-the-older-mind

  • The Many Meanings of “Active Ageing”. Confronting Public Discourse with Older People’s Stories. van Dyk, S., Lessenich, S., Denninger, T., Richter, A.

https://journals.openedition.org/rsa/932

  • “Old age” is made up—and this concept is hurting everyone. Coughlin, J. F.

https://www.technologyreview.com/s/614155/old-age-is-made-upand-this-concept-is-hurting-everyone/

  • The Ideal Retirement Age To Minimize Regret And Maximize Happiness. Financial Samurai.

https://www.financialsamurai.com/ideal-age-to-retire/

  • Depression in the Elderly, Runcan P.-L., Cambridge Scholars Publishing, 2013. ISBN 978-1443846158.