Dítě a pes

Pes — přítel člověka, říká se. Jak už to tak na světě bývá, nic není černobílé a stejně tak i “dítě a pes” má svá nesporná pozitiva, stejně jako negativa.


Našeho hafana jsme si pořídili ještě když jsem byla na vysoké. Přede mnou bylo šest státnic a tak roztomilé štěně byla hotová terapie na pocuchané nervy. Volba padla na york terrira. Přeci jen žijeme ve městě, představa bytu plného chlupů se nám nezamlouvala. Lehce skepticky jsem si říkala, zda-li se tihle "gaučáci" vůbec dají považovat za psy. Víc jsem se snad nemohla mýlit. Byť vzrůstem připomínala spíše veverku, duší to byl opravdový pes. Hned mi vyvstalo na mysli, jak švagrovi kdosi za dveřmi kradl boty a ona štěkala jako o život. Nebo když jsme z porodnice přinesli našeho prvorozeného potomka a ona se od něj nehla, ba co víc, vrčela na cizí narušitele v prostoru postýlky. Později mi chodila oznamovat, že malý je vzhůru, ještě před tím, než se sám ozval. A co se “gaučáka” týče, ten náš moc rád běhal po horách, patnáct kilometrů — žádný problém. Naše Bobi, přesto, že geneticky nebyla mini, moc nevyrostla. Měla kilo dvacet a přirovnání k veverce není nadsázkou. Mělo to své výhody. Inkognito tak s námi absolvovala spousty výletů, večeří v restauracích, stala se z ní protřelá cestovatelka a dokonce ani let na palubě letadla ji nezaskočil. Tenhle náš malý velký pes s ohromně milou povahou byl právoplatným členem naší rodiny.


Výběr plemena


Troufám si říct, že zcela zásadní pro pohodu všech — celé rodiny, dítěte i psa — je vybrat to správné plemeno. Ujasnit si co od psa očekáváme. Má hlídat dům a bydlet čistě na zahradě, nebo chceme mazlíka pro večery u televize? Bude nám vadit dům plný psích chlupů, nejsme snad dokonce alergici? Jak moc například cestujeme, bude náš "kámoš" jezdit s námi, nebo spíše zůstane hlídat základnu? Plánujeme nebo už máme děti? Nabízí se celá škála plemen, splňující různé požadavky. Z vlastní zkušenosti doporučuji volit raději podle stylu života rodiny a toho, aby nový člen pěkně "zapadl", než výběr psa podle vzhledu či poslední módy. Je také více než vhodné psa pořídit u prověřeného chovatele. Pokud má navíc děti, bude na ně štěně zvyklé už od startu.


Povinnost


Na začátku je vždy velké nadšení. Obzvláště děti slíbí cokoliv pro vysněného pejska. Postupem času už takový boj o venčení, zejména ráno, nebude. Asi ani o ostatní povinnosti. Tyhle ale dětem určitě prospějí. Staráním se o živého tvora se stávají empatičtějšími a citlivějšími k potřebám druhých. A kamarádství se čtyřnohým přítelem za trochu práce přeci stojí. Existují studie dokládající kladný vliv psa na rodinný život, psychické i fyzické zdraví.

Z hlediska věku dítěte se jeví jako nejlepší období pro pořízení psa mladší školní věk. Dítě už je schopno chápat, že pes není hračka, jak se k němu chovat, a zároveň se mu stane "parťákem" pro každý den. Je ale dobré se už dopředu smířit s tím, že o pejska budete stejně pečovat hlavně vy a podle toho také vybírat. Obzvláště ve společném soužití se psem nezapomeňte "ošéfovat" očkování, odčervnění a skvěle fungující obojek proti klíšťatům a blechám.


Vztah


Kdo psa neměl, asi netuší, že s tímhle stvořením si postupem času vytvoříte opravdové pouto. Je to takový přítel do nepohody, co je vždy na vaší straně. Když odmyslím všechny profesionálně cvičené psy pro nejrůznější profese, i ten váš Alík se může stát takovou domácí canis terapií — výsledky zaručeny. Je prokázáno, že děti, které vyrostly se psem, jsou přátelštější a méně agresivní. Dítě se staráním o živého tvora učí zodpovědnosti, ohleduplnosti a také tomu, že povinnosti spojené s péčí o zvířátko nelze odkládat.


Jak jsem říkala na začátku, všechno má svá ale.


Výchova


I to sebevhodnější plemeno, pejsek s nejlepšími předpoklady, se může stát noční můrou. Pokud si na startu nedáte tu práci ho socializovat a vychovat, budete později řešit spoustu problémů. Nejsmutnější je pak situace, kdy nešťastná rodina káže nemožného psa z domu. Pokud si navíc pořídíte psa nevhodného k dětem, může vše dopadnout opravdu zle. Pokousané děti nejsou na urgentních příjmech ničím výjimečným. Jak říká moje sestra, veterinářka, pes je pes. Nemá se "cpát" čokoládou a nikdo mu nemá lézt do pelechu. Z tohoto pohledu se jako méně ohrožující jeví menší plemena. Takovou pidi čivavu budete před hravými dětmi spíše někde ukrývat, abyste jí uchránili "kožíšek". Malý ratlík vás jistě naštve do ruda, když si při nekonečném čekání na váš návrat zkrátí čas okusováním vašich nejoblíbenějších a zároveň nejdražších bot, ale to je tak všechno.

Výcvik jako takový by měl vézt "dospělák" nebo alespoň dospívající. Existují různé výcvikové aktivity pro psy všech velikostí.


Nové dítě v domě


Pokud už pejska máte a čekáte miminko, vězte, že váš hafík může žárlit stejně jako starší sourozenec. V lepším případě půjde vše hladce a nová realita se zajede snadno a rychle. V horším případě vás, stejně jako u starších sourozenců, čeká plejáda nejrůznějších kousků, změny chování, v krajním případě i pokusy novou konkurenci vystrnadit. Žádný strach, máte celých devět měsíců na přípravu. Čas promyslet si, jak to bude fungovat. Kam všude bude mít pes přístup, co se pro něj změní, a začít tyto změny pomalu zavádět ještě před příchodem dítěte. Po narození miminka je také třeba psovi věnovat stále stejnou péči a kontakt, aby “sesazení z trůnu” nenesl až příliš nelibě. Budete-li mít štěstí, jako jsme měli my, váš pes v sobě vzbudí ochranitelské pudy a bude to "nové štěně" chránit jako vlastní.


Za Mavimi,

Karin